Existuje fotka, kde stojí Pavel v uniformě pilota private jetu a upřeně hledí na Boeing 737 zaparkovaný u hangáru. Jeho kolega ten záběr zachytil a připsal pod něj komentář: Tady je přesně vidět, na co myslíš.
V té době jsem vozil movité klienty napříč Evropou v soukromém proudovém letounu. Jeden týden Garri Kasparov, další týden portugalští fotbalisté. Na papíře dokonalý život. A přesto jsem často stál u plotu a díval se na velká dopravní letadla jako na něco, s čím ještě nejsem hotov.
Dnes je tomu jinak. Jsem first officer na Airbusu A320 u Lauda Europe, součásti skupiny Ryanair, a létám z Vídně do celé Evropy. Cesta sem trvala šestnáct let, prošla čtyřmi typy letadel, kariérou v IT a rozhodnutím, které mnozí považovali za nepraktické až bláznivé.
„E-mail přišel 22. prosince. Musel jsem zastavit auto. Prostě jsem tomu nemohl uvěřit."— Pavel Čekan, o přijetí do Czech Airlines
Vyrůstal jsem ve vesnici kousek od areálu Aero Vodochody. Půlka sousedů tam pracovala a letectví bylo součástí každodenního života, aniž bych si to tehdy uvědomoval.
Každý den mi nad hlavou létala L-159, tehdy ještě ve vývoji. Byla to kulisa dětství. Dostával jsem reklamní letáky z Aera, občas se objevily drobné dárky. Pamatuju si leteckou helmu a kombinézu, které mi přinesl soused. Pro ně to byla možná maličkost, pro mě poklad.
Jako kluk jsem chtěl být stíhací pilot. V tom jsem nebyl výjimečný, chtěl to skoro každý kluk. Rozdíl byl v tom, že jsem si nikdy nevěřil natolik, abych se o to skutečně pokusil. Ani mě nenapadlo, že bych na to mohl mít. Tak jsem o tom snil, ale neudělal první krok. Touha ale nikam nezmizela.
První skutečný zlom přišel v patnácti letech. V Roudnici nad Labem se konal letecký den a já se tam poprvé dostal do kokpitu. Byla to L-410 a ten moment si pamatuju dodnes. Nebyl to jen zážitek, byl to okamžik, kdy se z dětského snu stalo něco konkrétního. Najednou jsem věděl, že to nechci jen sledovat ze země. Řekl jsem si naplno: tohle chci dělat.
Jenže pak přišla realita. Vždycky se to zlomilo na stejné otázce — peníze. Kolik to stojí a kde na to vzít. Pořád jsem si říkal, že létání je krásná věc, ale někde v dálce, mimo můj dosah.
Do letectví jsem se nakonec dostal oklikou, jak to u podobných příběhů bývá. Jednou jsem zjistil, že manžel kolegyně mé ženy je kapitánem u SmartWings. Jeden rozhovor otevřel další. Poprvé mi došlo, že to není nereálný svět. Že existuje konkrétní cesta, jak se k tomu dostat.
V roce 2009 jsem začal létat v Aviatickém klubu v Roudnici nad Labem. Postupně jsem si dělal jednotlivé licence: PPL, noční kvalifikaci, nalétával hodiny v rámci time-buildingu. Následovala přístrojová kvalifikace IFR, ATPL teorie a další kroky, včetně dvoumotorového létání.
Nebyla to cesta, kterou bych zaplatil najednou. Jak přicházely peníze, tak jsem pokračoval dál. Vedle toho jsem normálně chodil do práce, takže skloubit výcvik s prací, časem instruktorů a počasím bylo často složitější, než se může zdát.
Trvalo to několik let, ale krok za krokem se ten sen začal měnit v realitu. Až v roce 2015 jsem měl hotovo — kompletní výcvik za sebou. V tu chvíli se přede mnou otevřela možnost přihlásit se do prvního skutečného výběrového řízení.
Hlásil jsi se do ČSA i do Travel Service najednou. Co se stalo?
Ozvali se mi z obou. Travel Service říkali, že si typový výcvik zaplatím sám, což bylo tehdy běžné. ČSA nabídly, že mi ho zaplatí, ale upíšu se jim. Řekl jsem si, proč ne. Bylo to první výběrko v ČSA za sedm nebo osm let, po všech těch vlnách propouštění. Přihlásilo se nás hodně. Pět kol, od října do prosince. Mezi koly jsem chodil do práce, ale mentálně jsem tam nebyl. Hlava byla v oblacích, doslova.
A ten moment, kdy jsi se dozvěděl výsledek?
22. prosince. Jel jsem domů z práce. Přišel mi e-mail. Bylo tam napsáno, že jsem přijatý. Musel jsem zastavit auto. Úplně jsem tomu nevěřil. Nástup byl možný v lednu, simulátor až v březnu. Řekl jsem ano okamžitě — i kdyby mě z banky vyhodili na místě. Naštěstí to tak nedopadlo. Šéfové byli výborní. Oznámil jsem jim 22. prosince, že potřebuji být volný k 15. lednu. Ptali se proč. Říkám jim, protože jsem se dostal do ČSA a budu lítat letadla. A oni: hele, kdyby to byl jakýkoliv jiný důvod, tak tě nepustíme, ale v tomhle případě to neřeš. Těch posledních čtrnáct dní jsem chodil do práce vlastně jen na obědy.
